Plinius píše, že „včely meduňka potěší ze všech bytostí nejvíce“ – odtud pramení i její jméno. Řekové ji používali k léčení už před více než dvěma tisíci lety. Již ve středověkých herbářích se píše, že „meduňka na noc pitá vyvolá klidný spánek a veselé sny“. Dnes je bohužel snazší sáhnout po prášku na spaní a pro uklidnění po kávě a cigaretě.

Meduňka je nedostižná při kolikách trávicího ústrojí, křečích a nadýmání, zlepšuje vylučování žluči, mírní průjem a celkově harmonizuje zažívání. Povzbuzuje chuť k jídlu. Působí také jako mírné sedativum, takže se podává při nespavosti, bolestech hlavy a na uklidnění při nervozitě a vyčerpání. Přináší úlevu při stresu a depresi.
Po vyčerpávajícím dni je vhodné meduňku nejenom vypít (jako nálev), ale přidat ji i do relaxační koupele.

Hildegarda z Bingenu píše, že meduňka „činí srdce veselým“. Dokonce pomáhá při srdečních onemocněních nervového původu. Při horečnatých onemocněních vyvolává pocení a tím snižuje horečku. Je také používána podpůrně a preventivně při léčbě arteriosklerózy. Meduňka působí antibakteriálně – desinfikuje močové cesty. Je i virostatikem, léčí například opar na rtu a to ve formě mastí.  Ve směsi s mátou peprnou je účinná při bolestivé menstruaci. Ve směsi s mateřídouškou tiší dětský záchvatovitý kašel. Meduňku můžeme bez obav podávat i dětem a popíjet v těhotenství i během kojení.
Zevně se používá na ošetření problematické pokožky a při hojení ran. Éterický olej z meduňky ulevuje od revmatických bolestí ve formě masáží. Rozemnutý list vetřený do pokožky odpuzuje komáry a také zmírňuje otok a svědění po bodnutí hmyzem.