Plinius píše, že „včely meduňka potěší ze všech bytostí nejvíce“ – odtud pramení i její jméno. Řekové ji používali k léčení už před více než dvěma tisíci lety. Již ve středověkých herbářích se píše, že „meduňka na noc pitá vyvolá klidný spánek a veselé sny“. Dnes je bohužel snazší sáhnout po prášku na spaní a pro uklidnění po kávě a cigaretě.
Meduňka je nedostižná při kolikách trávicího ústrojí, křečích a nadýmání, zlepšuje vylučování žluči, mírní průjem a celkově harmonizuje zažívání. Povzbuzuje chuť k jídlu. Působí také jako mírné sedativum, takže se podává při nespavosti, bolestech hlavy a na uklidnění při nervozitě a vyčerpání. Přináší úlevu při stresu a depresi.
Po vyčerpávajícím dni je vhodné meduňku nejenom vypít (jako nálev), ale přidat ji i do relaxační koupele.
Hildegarda z Bingenu píše, že meduňka „činí srdce veselým“. Dokonce pomáhá při srdečních onemocněních nervového původu. Při horečnatých onemocněních vyvolává pocení a tím snižuje horečku. Je také používána podpůrně a preventivně při léčbě arteriosklerózy. Meduňka působí antibakteriálně – desinfikuje močové cesty. Je i virostatikem, léčí například opar na rtu a to ve formě mastí. Ve směsi s mátou peprnou je účinná při bolestivé menstruaci. Ve směsi s mateřídouškou tiší dětský záchvatovitý kašel. Meduňku můžeme bez obav podávat i dětem a popíjet v těhotenství i během kojení.
Zevně se používá na ošetření problematické pokožky a při hojení ran. Éterický olej z meduňky ulevuje od revmatických bolestí ve formě masáží. Rozemnutý list vetřený do pokožky odpuzuje komáry a také zmírňuje otok a svědění po bodnutí hmyzem.
POPENEC BŘEČŤANOLISTÝ
Popenec nebo také zádušník, kadeřník, kočičí tlapa, kondelík, openec, pupenec.
Popenec má zázračnou schopnost rozpouštět hleny, pomáhá tedy při kašli, zánětech průdušek a rýmě. Má jemné, ale důrazné svíravé účinky. Povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv a podporuje látkovou výměnu, účinně čistí játra od těžkých kovů. Odvar z popence (dvě lžičky na jeden šálek, nechat projít varem) je výborné kloktadlo při bolestech v krku. Na zánět žaludku účinkuje nálev (polévková lžíce na šálek vroucí vody, 10 minut louhujeme), pijeme ho 3 x denně mezi jídly. Působí také výborně proti průjmu, nemá žádné vedlejší účinky. Popenec hojí i zevně, je účinný při léčbě zahnisaných, mokvajících a špatně se hojících ran.
Celou nadzemní kvetoucí nať popence s listy i květy sbíráme na jaře, když kvete, mezi 14. a 16. hodinou, má hořkou chuť a s úspěchem se dá použít v kuchyni jako koření.
Věnec ze zádušníku nás učiní vnímavými k zemním bytostem a duchům přírody, zvláště při Valpuržině noci ze 30. dubna na 1. května. Dokonce i jemná, kořenitá vůně této drobné rostlinky povzbuzuje duchovní vnímání a udržuje v nás spojení se zemí.
Šalvěj - pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje v zahrádkách, proti sobě stojící listy mají stříbřitý povlak a šíří trochu hořkou,kořenitou vůni. Listy se sbírají před rozkvětem,rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů ve slunných,suchých dnech.
Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou už od našich předků. Rčení které vzniklo okolo roku 1300,říká :- ,,Proč by měl člověk zemřít,když v zahradě roste šalvěj ? ".Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění,které má rostlina od nepaměti.Šalvěj je odvozeno od slova ,,salvare"- spasit,vyléčit.
Jak se za starých časů velebila šalvěj,to najdeme v jedné staré knize o bylinách......Když musela svatá Matka boží s Jezulátkem utéci před Herodesem,prosila všechny květiny na poli o pomoc,ale žádná jí neposkytla přístřeší. Tu se uklonila k šalvěji a u ní našla útočiště. Pod jejími hustými listy našla bezpečný úkryt i s dítětem před Herodesovým vojskem. Vojáci prošli okolo a nezpozorovali je. Jen co přečkala nebezpečí,vyšla Matka boží z úkrytu a mile řekla šalvěji : ,, Od nynějška až na věky budeš u lidí nejoblíbenější květinou. Dávám ti moc vyléčit lidem všechny nemoci,ochraňuj je před smrtí tak, jako jsi i mne zachránila. "Od těch časů bylina kvete,pomáhá a léči lidi. :-D
Sléz -má antiseptické vlastnosti a detoxikační účinky, obsahuje spousty slizu, který je výborný k ochraně všech sliznic a kůže. Sliz pokryje sliznice a chrání je tak proti bakteriím a zánětu.Je výborný při zánětech dutiny ústní, aftách……., kdy z něj připravíme kloktadlo. Díky slizům, které nemocnou sliznici potáhnou, se problémů rychle zbavíte.Působí dobře na chrapot, laryngitidy- zánět hrtanu, zánět nosohltanu, angínu- popíjíme čaj, ale můžeme i na krk přikládat obklady.Stimuluje imunitu, působí protibakteriálně.Slizovité drogy jsou vynikající u suchého, dráždivého kašle- zvlhčuje dýchací cesty, eventuálně hlen zkapalní a zlepšuje vykašlávání. Používá se tedy u zánětu průdušek a plic. Působí dobře u suchého, dráždivého kašle , ale i u vlhkého, produktivního. Je vhodným doplňkem při astma bronchiale a u chronické bronchitidy.Ochraňuje sliznice i v trávicím traktu, můžeme je tedy podávat u vředové choroby žaludku a dvanácterníku, ulcerosní kolitidy. Pomáhá u žaludečních potíží. po podráždění žaludku či při zánětu. Změkčuje stolici u zácpy. Jedná se o šetrné projímadlo, zvyšuje peristaltiku (pohyblivost) střev.
Anglický se svízeli říká Lady´s bedstraw (ženská sláma ) a český lidový název je Sláma Panny Marie.
Dle pověsti bylo porodní lože Panny Marie vystlané svízelem, a tato tradice se dodržovala, aby se ulehčilo při porodu.
Ve starém germánském náboženství byl svízel zasvěcen bohyni Freye, která byla uznávána jako ochránkyně přírody, lásky, manželství a plodnosti.
Kromě léčebného využití se používal jako barvivo ,nebo jako náhražka kávy a také se používal ke sražení mléka při výrobě sýrů, obsahuje totiž syřišťový ferment.
Léčí především neurologické a psychiatrické potíže,
Ze svízele se vyrábí mast která je vhodná k léčbě kožních chorob (ekzém, lupénka ), svízel se hojně používá v kosmetice –čistí a stahuje pleť, vyhlazuje vrásky a zároveň slouží k jejich prevenci, zvláčňuje a oživuje zvadlou pokožku tváře. Je také znám jeho efekt na pigmentové skvrny, stařecké a jaterní (napomáhá jejich vyblednutí ).Je vhodný také na ošetření akné u dospívajících.
Třapatka nachová neboli echinacea purpurea, jinak též rudbeckie, se k nám dostala ze Severní Ameriky, kde byla tato vytrvalá rostlina odedávna používaná Indiány jako univerzální protizánětlivý prostředek s významným antibiotickým působením jak proti bakteriím, tak i proti virům a kvasinkám. Kořen žvýkali při namáhavých pochodech a rány zasypávali sušenou bylinou nebo potírali čerstvou šťávou. Třapatku používali i jako protijed při uštknutí chřestýšem.
Třapatka má dokonce i analgetické působení, a čerstvá šťáva znecitlivuje i místně. Novější výzkumy naznačují, že rudbeckie je i vhodným léčivem při nádorovém onemocnění, především rakoviny střev, jater nebo žaludku, a také AIDS. Byly prokázány i afrodiziakální účinky.
Ačkoliv jsou všechny části rostliny léčivé. Tinktura z třapatky je oblíbená jako preventivní přípravek proti chřipce, opakujícím se zánětům močových a dýchacích cest, jako podpora celkové imunity organismu, odolnosti lymfatického systému, ale i při léčbě chřipky už probíhající, kdy se nasazuje ihned při prvních příznacích nemoci. Pomáhá také při bolestech hlavy, v léčbě žaludečních vředů, prostaty a chronických kloubních onemocnění.
Název třezalky je odvozen od staroslovanského slova trjezati(rozpíchat,rozdrásat),které se váže k jejím tečkovaným listům.Nicméně nejde o dírky v pravém slova smyslu,ale o nádržky s éterickými oleji.
Její lidový název svatojánská bylina či bylina svatého Jana má původ v legendě, kdy byla useknutá hlava Jana Křtitele přinesena královně Herodianě a tá ve zlosti propíchala jeho jazyk,který veřejně kritizoval její skutky. Z kanoucí krve z useknuté hlavy pak vyrostla právě třezalka která má „rozpíchané“ listy.
Třezalkový olej :-
Obsahuje vysoký podíl hypericinu,který je hojivý,protizánětlivý a ........ Třezalková mast
Violka vonná - název violka pochází od Homéra, vznikl ze slova iolon, což je zdrobnělina od ion (maceška,fialka ), a odoratus (znamená vonný ), brzy z jara, můžeme na stinných místech najít záplavu fialových květů violky,lidově nazývané fialka. Roste na zahrádkách,na loukách i na okrajích lesů. V minulosti bývala často pěstována jako okrasná rostlina a nakonec zplaněla.
K léčení se používá od starověku. Starověcí pijáci alkoholu si při oslavách pokládali fialkový věnec, aby se tak uchránili před následky nadměrné konzumace alkoholu.Řekové považovali fialku za symbol plodnosti a lásky a přidávali jí do nápojů. Tradovalo se také že vůně fialek je mocným afrodisiakem. Jako léčivku ji proslavil také farář Kneipp. Lidové pověry říkají - kdo si potře oči prvním nalezeným kvítkem fialky,toho nebudou bolet po celý rok. Studiemi bylo potvrzeno,že fialka je bohatým zdrojem vitamínu C,a obsahuje také hodně rutinu,který zpevňuje cévní stěny.
Dodnes se z fialky vyrábí parfémy a kosmetické výrobky.